Textu uznávané současné německé autorky Dey Loherové zinscenoval německý režisér Kai Ohrem společně s českým týmem působícím v Meetfactory – Mezinárodním centru současného umění na pražském Smíchově.

V Zemi beze slov zkoumá autorka možnosti, jak dát podobu něčemu beztvarému, co na člověka útočí a přemáhá ho. Klade si otázky, jak ztvárnit bolest, jak ji spoutat na plátně, jak popsat v monologu zděšení oběti i pozorovatele   a zachovat si přitom schopnost reflexe vlastní umělecké produkce. Hra reaguje na možnosti umění v dnešním světě. Dea Loherová vytvořila působivé monodrama, kladoucí nepohodlnou otázku: co může v našem světě ztvárnit, způsobit či změnit UMĚNÍ...

Režie Kai Ohrem
Hraje Ivana Uhlířová

scéna a kostýmy Tereza Šímová a Patricia Talacko
Hudba Andreas Stoffels
Video Amin El- Arousi

Překlad Petr Štědroň

Dea Loherová (*1964)

Německá dramatička a spisovatelka. Napsala bezmála dvacet divadelních her,  libreto k opeře Wolfganga Böhmera Světlo a román Psí hlava. Je nositelkou mnoha literárních ocenění –  Literární cena Bertolda Brechta (2006), Nejlepší německy psaná hra na festivalu v Mülheimu (2008) nebo Berlínská cena za literaturu (2009).  

Do češtiny byly kromě Země beze slov přeloženy její hry Tetování, Modrovous - naděje žen, Adam Geist, Klářiny vztahy a Třetí sektor.

Kai Ohrem (*1978)

Německý divadelní režisér, vzděláním však komparatista a muzikolog. V posledním desetiletí autor mnoha inscenací  na texty Samuela Becketta, Pauline Salesové, Ingeborg Bachmannové, Dey Loherové nebo Vladimira Sorokina v Thalia Theater v Hamburgu, Theater Eigenreich v Berlíně nebo v Schauspielhaus ve Vídni Inscenace Země beze slov je jeho první režií v České republice.

Ivana Uhlířová (*1980)

Česká herečka, vystudovala ostravskou konzervatoř a už v době studií hrála          v Divadle Petra Bezruče v Ostravě (Konec hry, Tartuffe, Na malém dvorku, Zabiják Joe) . Následovalo angažmá          v Karlových Varech (Něžná, Večer tříkrálový) poté se objevila v Praze, hrála   v Divadle Nablízko (Tvář v ohni) , v Řeznické (Král Ubu), v Komedii (Oliver Twist, Praha - kořist, Slzy Petry von Kantové), v Divadle v Dlouhé (Dámská šatna).              V Divadle Husa na provázku se podílela na trilogii Dostojevského V. Morávka (Kníže Myškin je idiot).

Povídá mi majitel klubu: Vy jste teda přijela do K., abyste namalovala něco o tomhle městě? Máte už teda nějakou představu, co by to mohlo být? Můžu si jeden exemplář pověsit            v klubu? Na chvilku jsem zadržela dech a říkám mu: Nojo, myslím, že asi nahodím králíky, co    v té vaší krásné oáze strašidel hopkají v trávě, nebo namaluju ten skvělej bazén odpoledne s těma hošanama, jak ucucávají džin tonic, a vypadat to bude jako od toho Hockneyho, jenomže těm hošanům bude chybět ruka nebo noha nebo hlava, protože šlápli na minu, než se mohli naučit plavat. Je to ono, co byste si tak představoval? On krátce přemýšlel       a pak fakt řekl: Ale v našem klubu nejsou žádné oběti nášlapných min. A já jsem se nedala do hlasitýho smíchu.

Země beze slov

www.meetfactory.cz