Pravidelná schůzka s dobrou hudbou všech žánrů a národností, hezkou češtinou, významným publicistou a glosátorem veřejného života Jiřím Černým.

Rok 2011 byl mizerný ne proto, že jsem v něm prodělal pátou z pěti operací tlustého střeva během třinácti měsíců, ale protože mi vloni umřeli kamarádi Jirka Dienstbier, Arnošt Lustig, Karel Mareš, Ivan Jirous, Vlastík Čich a Václav Havel. A taky mnoho dalších známých, včetně mé první ženy Miroslavy Filipové. - Děkuju všem svým posluchačům a čtenářům za povzbuzování i za trpělivost, kterou projevili při mých pracovních odmlčeních. I tak jsem v něm připravil 111 poslechových pořadů, pokračoval v rozhlasovém Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře (i když v méně vhodném času, pondělí 21 hod.), začal pro Hospodářské noviny recenzovat přímé přenosy z newyorské Metropolitní opery atd. Už zase jedu jak dráha... www.načerno.cz

V řadě hudebních osobností, jako byli Joan Baezová, Rolling Stones, Pink Floyd, Bob Dylan, Bruce Springsteen, Tina Turnerová nebo Suzanne Vegová, kvůli kterým si mě nesmírně pečlivý a zodpovědný Václav Havel zvával na krátká posezení, abych mu o nich řekl víc nebo mu pustil jejich nahrávky, byl poslední Tom Waits.
Václav za mnou přijel na Letnou skoro s měsíčním předstihem. Zapomněl ale, že do našeho podkroví se bez výtahu nedostane, tak jsme jeli do jeho kanceláře ve Voršilské. Povídal mi, jak dal dohromady Kaplického, Masáka a Šípka, ať vyprojektují bulvár skrz Letenskou pláň, po obou stranách domy a za nimi park. Taky říkal, jak byl na koncertu Madonny, prý je technicky bezvadná, ale podruhé by na ni asi nešel. Hodně lidí po něm chtělo lístky na Waitse. V Paláci kultury jsme pak 21. července 2008 seděli vedle sebe, Václav notně unavený, protože se vrátil z Brna z osmdesátin Pavla Kohouta. Navíc koncert začal s hodinovým zpožděním. „Jestli to bude moc potichu, tak asi usnu,“ bál se. Jakmile ale Waits začal podupávat, Václav se napřímil a v tom napětí vydržel až do konce. S Waitsovou rodinou a kapelou pak ještě dlouho večeřeli. Když Havel odcházel, Waits mi šeptal, jak si našeho exprezidenta a jeho dramatické tvorby váží.
Znovu jsem si uvědomil, že lidi, které mám tak rád, nespojují národnosti ani jazyky, ale myšlenky a hudba.
Až do včerejšího smutného dne by mě nenapadlo, že mi někdy bude telefonovat a psát ještě víc lidí, než když zemřel John Lennon.
Hospodářské noviny 19.12.2011